Bezvětří. Nic. Neexistence. Všemi schválená, tolerovaná i podporovaná nečinnost.

Cítila jsem možná i nádech před životem. Myslím, že už brzy přijde život. Musí to vždycky dojít na dno, co myslíš?

V pátek jsem se dovolala psychiatričce a doporučila mi změnit prášky zpět. Ubezpečila mě, že změna nebude trvat čtrnáct dní, jak jsem se obávala, ale u modernějšího léku jen dva dny. Počítám radši s týdnem, protože beznaděje jsou nejhorší, ale ulevilo se mi vlastně okamžitě. Třeba je to fakt všecko jen v mé hlavě. Porucha osobnosti místo deprese. Nevím. A necítím se v tom přemýšlení dobře. Nechci, aby to byla všecko moje vina. Opravdu ne. To bych nevydržela.