Viděla jsem se dnes s našim společným kamarádem P. Neviděli jsme se opravdu dlouho a přesto nebo právě proto nejsem úplně spokojená. Možná jsme měli málo času, za hodinu musel zase jet. Takže jsme na sebe jen nahrnuli novinky, ale nemohli je probrat pořádně. Těžko říct. Prostě jsem se nedokázala zbavit pocitu, že to úžasné intelektuální jiskření, které mezi námi bývalo, se už nadobro vytratilo. Viním z toho pýchu, které se příliš poddal. Vidím totiž pýchu všude. Moje vlastní pýcha!

A do toho se vkrádá ještě jedna obáva. Co když tohle porozumění vyprchá i mezi námi dvěma. Co když se příště potkáme a budete to pryč? Bylo by mi to moc líto.