Divnej den. Tak nějak vlastní vinou. Jak že to bylo? Že prokrastinace je poslední místo kam se může duše schovat před diktátem efektivity? Nějak tak. No, neschovala se. Zase ji vyšťárali. Zas si na ni posvítili.

Když nad tím tak přemýšlím, modus operandi dnešního dne je, že se cítím nepatřičně. Takovej divnej pocit, kterej ve mě vyhrává už od dětství. Občas. Naštěstí jen občas.

Asi si to nepřečteš...