Dneska lepší. Ne o moc.

Věděla jsem, že mě baví stříhat vlasy, ale nikdy by mě nenapadlo, že podobně skvělý pocit je stříhat keře křovinořezem. Teda jen takovým mini. O to nejde. Ještě lepší pocit. Nikdo se nevrtí a neptá, kdy to bude hotový. Nestřihnu je do ucha. Sjela jsem všecko, co mi přišlo pod ruku. Paráda. Flow. Pak se ten vynález vybyl. A zase bylo všecko v prdeli.

Nicméně na konci dne lehce dobrý pocit. I když bych spíš nechtěla, jsem vychována v ten typ člověka, který cítí uspokojení z upravené zahrady.